Kačenčina pohádková říše

Bližší informace o Kačenčině říši

Liberk - kostlivec

Proč má obec Liberk zrovínka tohoto pochmutného patrona? Vysvětlení najdeme hned ve dvou různých pověstech.

Liberk je poprvé připomínán roku 1310 v souvislosti s hradem Rychmburk nebo Rychemburk. Hrad stával na úzkém, protáhlém ostrohu západně od kostela a byl chráněn příkopen tesaným ve skále.

1. pověst

2. pověst

Na hradě kdyši žil krutý a pyšný kurkrabí, který jednal se svými podřízenými tvrdě a nespravedlivě. Místní obyvatele nechával často bičovat a mučit. Lidé ho za to proklínali, ale on toho nedbal. Ani v hodince své smrti se nezbavil své pýchy. Nařídil, aby jej pochovali do staré hrobky před oltářem liberského kostela, přestože tam směli být pochováni jen příslušnici šlechtických rodů pánů na Rychemburku.

Jako trest za svou zhýralou pýchu a ukrutné zločiny nenašel purkrabí v hrobě klid. Každé noci se ozývaly z kostela výkřiky, jak purkrabí zuřil a křičel. Hrůza jímala každého, kdo musel jít v noci kolem kostela. Zvědavci, kteří se tam nechali zavřít, aby mohli ducha pozorovat, byli ráno nalezeni mrtví.

Sám farář se pokoušel uvidět strašidlo. Aby však ochránil svůj život, vešel do kostela za setmění a začal sloužit mši. Objevil se duch. K oltáři však nemohl, a tak jej stále obcházel a rušil mši bezbožnou řečí, až se kněz zajíkával a mši přerušoval. Držen jakousi podivnou mocí u oltáře, musel po každém přerušení začínat mši od začátku. Teprve nad ránem se mu podařilo přivést mši bez chyby až do konce. Poté musel duch uvolnit cestu a k smrti vyčerpaný farář mohl opustit kostel. Své trápení vyprávěl kaplanovi, který přicestoval do Liberka, aby asistoval při posvícenské mši. Ten se rozhodl, že zjistí, jak by mohli ducha uklidnit. Hnec po západu slunce vstoupil do kostela. Svěcenou vodou udělal kolem sebe kolo a pevně se přivázal k provazu zvonku - umíráčku. Jak odbila půlnoc, objevil se duch jako vyschlý černý mužíček. Kaplan na něho zavolal: "Co chceš?" Duch odpověděl: "Kdybys nebyl přivázán k tomu provazu, to ubž bych ti ukázal, co chci."

Kaplan se ducha zeptal, jak by mohl být vysvobozen. Duch mu prozradil, že musí být vynesen z kostelav rakvi, avšak ani dveřmi, ani oknem, ale pod oltářním obrazem. Ve farním lese mu musí být hlava oddělena lopatou a bez rakve jej mají potopit do bažiny.

Příštího dne byla probourána zeď kostela, rakev vynesena a splněno prání zesnulého.

Proč ale má kostlivec hlavu v podpaží?

Vynešením z kostela však ještě nebyl učiněn konec trápení purkrabího. Při převozu mrtvoly z kostela do farského lesa se prý rakev rozlomila a hlava se někam zakutálela. Od té doby strašil jako bezhavý jezdec kolem Liberského potoka. Zjevoval se na tajemném koni, spoutaný řetězy. Teprve po letech se lebka našla. Potopili ji do bažiny na stejném místě jako tělo a murvý tehdy konečně nalezl klid.