Obec Liberk

Bělá má již 600. let

Dne 10. června 2006 se v části naší obce, v Bělé, uskutečnilo slavnostní shromáždění občanů u příležitosti 600. písemné zmínky o této části obce.

Slavnostní odpoledne zahájil starosta obce pan Jiří Šimerda, který přivítal hosty, mezi nimi zvlášť senátorku za náš region paní Václavku Domšovou, starostu největší sousední obce Javornice pana Josefa Serbouska, předsedu představenstva a akciové společnosti Horal – Hláska pana Viktora Hovorku, pana Josefa Ulricha z okresního výboru Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, zastupitele obce, dále všechny přítomné občany obce, rekreanty i ty, kteří se zastavili jen náhodně. Po tomto uvítání předal slovo paní Jiřině Sedláčkové, která některým připomněla, některé seznámila s naším regionem a historií Bělé. Její celý projev uvádíme níže. Dále starosta obce předal nejstaršímu občanovi Bělé, panu Vladimíru Sedláčkovi pamětní list a vázu. Potom uspořádal Sbor dobrovolných hasičů Bělá, pod vedením pana Ladislava Jirky, soutěžní odpoledne v netradičních hasičských disciplinách pro tříčlenná družstva dětí od 10 let i dospělých. Záchrannou akci spočívající v likvidaci následků dopravní nehody (požár auta a vyprošťování osob) předvedl Záchranný sbor Škoda – auto Kvasiny. Na závěr odpoledne byly soutěžícím předány upomínkové diplomy a dárky.

Večer a hlouho do nocí probíhala volná zábava s hudbou.

Vážení hosté, přátelé !

Žijeme trvale či přechodně v podhůří Orlických hor, v krásné oblasti naší země. Proč v krásné? Vytvářejí ji nezaměnitelné hory, řeky, květena, zvířena a mnoho dalších faktorů. Protože to vše je utvářeno podnebím, zastavme se nejprve u něho.

Orlické hory, byť nevelké svojí horizontální i vertikální mohutností, jsou velmi významné, jde-li o utváření vlastního počasí (krátkodobého režimu) i podnebí (dlouhodobého režimu). Proto někdy celorepublikové předpovědi počasí pro naši oblast příliš nevycházejí. Například místní zesílený severovýchodní vítr (lidově někdy označovaný jako „polák“) ohrožuje nejvíce plošiny na jihu Orlických hor, a mezi nimi i naši Bělou. Díky expozici katastru Bělé vzhledem k převládajícímu všeobecnému jihozápadnímu až západnímu proudění – tzv. návětří – přibližujeme se ročním úhrnem atmosférických srážek srážkám, které se objevují v daleko vyšších nadmořských výškách (900 – 1000 m.n.m.), než jsme my. V masivu Orlických hor je počet bouřek spolu s Krkonošemi největší na území Čech. Průměrně 30 – 35 dní je v roce s bouřkou. A jak je to se sněhem? Podle dlouhodobého pozorování v podhůří sněží průměrně 40 dní v roce, na vrcholech více než 80 dní.

Naše květena láká nejen odborníky, ale i milovníky přírody. Bohatá flóra si co do krásy, ale i co do zajímavosti a vyjímečnosti v ničem nezadá s ostatními, často i poněkud vyššími středohorami střední Evropy. Proto je zde, asi 800 m od Bělé, chráněná krajinná oblast a velké množství chráněných rostlin. Připomeňme jen nejznámější jako je bledule jarní, hvozdík pyšný, lilie zlatohlavá a mnoho dalších.

Ke kráse oblasti patří ale i bohatství stavebních a uměleckých památek, silné kulturní tradice. Z historického hlediska připomeňme jen vládu Slavníkovců, nejsilnějších soupeřů přemyslovských knížat, ve středověku pak, že východní Čechy byly střediskem husitského hnutí, po Praze a Táboru jistě nejdůležitějším. Neodmyslitelnou součástí historie našeho regionu je pak tuhý zápas protireformačního působení (například Jan Amos Komenský, Jednota bratrská a podobně).

Neodmyslitelnou součástí kulturních památek jsou bohužel i stavby jako Hanička se systémem pohraničních pevností a pevnůstek. O historii kraje se dozvídáme i z jeho mapového zpracování. Do poloviny 18. století však bylo zpracování velni sporadické. Ve středověku bylo do map střední Evropy zakreslováno z naší země jen několik měst, ne-li jen Praha. Na mapě z roku 1626 Jonase Sculteta jsou již z našeho regionu zakresleny: Rychnov, Kačerov, Nebeská Rybná. V roce 1720 byla vydána Mullerova mapa, kde již najdeme Habrovou, Jaroslav, Liberk, Bělou, Hlásku atd.

A z toho vyplývá otázka. Od kdy Bělá existuje ? Obec byla patrně založena už ve 14. století majiteli hradu Rychemberk u Liberka. První písemnou zmínku o Biele máme až v 15. století v jednom soupisů daní z roku 1406. Můžeme spekulovat, proč jméno Bělá? Jeden výklad praví, že jde o podobný význam jako světlá. Les mohl být odstaňován ohněm a svah se v odrazu od okolních lesů zdál bílý. Jiný výklad mluví o bledulích, jiný o tom, že Bělá směrem od Rychnova je první osadou, kde se udržuje první sníh.

V dalších stoletích se dějiny obce a okolí odvíjejí podle změn majitelů panství, které přiřazovaly oblast k panství litickému, potštejnskému a k panství Rychnov a Černíkovice. Z dalších písemných záznamů je to rok 1495, kdy litické panství kupuje Vilém z Pernštejna a mezi obcemi je uvedena také Biela. Obyvatelé byli vždy zemědělci, lesní dělníci, zahradníci, drobní řemeslníci. V 16. století se ukazovalo, že příliv nových obyvatel (Čechů) z vnitrozemí nestačí, a tak se přistoupilo k tak zvané 2. etapě kolonizace pohraničí z vnějška - Němců - převážně k mýcení lesa. Dozvídáme se o tom z urbáře rychnovského panství z roku 1571. Z něho je patrno, že Biely je dosti významná obec, neboť měla svého rychtáře a mlynáře.
V 17. století podle berní rule (daňového soupisu) z roku 1654 je obec již převážně německá, což lze dokumentovat na změně skladby jmen. V obci bylo asi 160 obyvatel. Majitelé gruntů byli již Němci. Zemědělci pěstovali převážně brambory, len, pásli dobytek, pracovali v lese.
V 18. století měla vrchnost už jen lesy, poddaní pracovali u vrchnostenského dvora v Nebeské Rybné. Zdejší církevní půdu užíval a vykazoval rychnovský farář.
V 19. století (rok 1848) se obec stala správně samostatnou, kromě okupace, až do roku 1960.
Bělá byla sídlem různých ochranných spolků, spořitelny a záložny pro obce Bělá, Hláska, Rampuš, jakož i zemědělských sdružení. Dobrovolný hasičský sbor byl založen již během první světové války.

Složení obyvatel bylo v Bělé stále převážně německé. Po Mnichovské dohodě byla Bělá tzv. demarkační linií, která vedla jižní části obce, odtržena od Československé republiky a patřila do německých Sudet, a tím přímo do Německé říše.

Po skončení 2. světové války, podle dekretů presidenta republiky, byly půda a majetek konfiskovány místnímu německému obyvatelstvu a předávány přicházejícím československým občanům. Odsun Němců proběhl ve dvou etapách – začátek června 1945 a první polovina roku 1946.Při odsunu a bezprostředně po něm se v obci nevyskytovaly žádné násilné exesy jak proti Němcům, tak i našim občanům.

A jak vypadala tato malá pohraniční obec v této době ? Celý její katastr měřil 682 ha a 29 a. Byla to orná půda, zahrady, louky, lesy, vodní toky, neplodná půda. K Bělé jako samostatné obci patřily osady : Ochoz s 22 čísly, Popelov s 8 čísly a Sobina s 3 čísly. Celá obec měla 116 domů. Z tohoto počtu byly osídleny 42 domy, ze starousedlíků tu zůstalo 5 rodin (rodina Chaloupkova, Králova, Schmorancova, Kratochvílova a rodina Markova. Protože ani v dalších letech nebyly všechny domy osídleny a chátraly, byly z bezpečnostních důvodů demolovány armádou na začátku 60 let. V současnosti z této doby dosud v Bělé žije pět přímých potomků (dcera a synové) původních osídlenců : paní Jarmila Dytrtová, pan Vladimír Sedláček, Jiří Locker, Oldřich Matyk, Miroslav Donát. Z vnuků zůstali Bělé věrni: paní Kovaříková (rozená Langrová), Marie Sedláčková (rozená Matyková), paní Bauerová (rozená Šmiková), pan Milan Šmika, Stanislav Sedláček, Zdeněk Dytrt a Jiří Locker.

S příchodem nových osídlenců začala bezprostředně fungovat nová státní správa. Už v srpnu 1945 byl ustanoven Místní národní výbor. Do roku 1960 byla Bělá opět samostatnou obcí. V létech 1960 až 1963 byla obec součásti obce Javornice.

Z konce 18. století pocházejí pečetidla v naší oblasti, Bělá měla na pečeti radlici. Ta byla heraldicky schematizována spolu s pečetidly dalších obcí, které jsou součástí Liberka, do současného znaku obce Liberk. K Liberku Bělá patří od roku 1964. Znak byl předán obci Liberk v prosinci 2004 v Parlamentu České republiky. Původní pečetidla uchovává Archiv Národního muzea v Praze. Pokud šlo o politickou příslušnost k okresům, byla obec střídavě pod správou Rychnova, Žamberka a opět Rychnova.

Nyní bychom chtěli připomenout několik důležitých událostí, které se bezprostředně dotýkaly obyvatel Bělé.

Léta 1945 až 1950 byla plná neklidu. Mezi osídlenci vznikají spory (tak jako v jiných obcích pohraničí) a mnozí dosídlenci, jak už jsme se zmínili, odcházejí. Ne všichni tady hledali nový domov, ale spíše toužili po majetku, po dobrodružství, nebo proto odcházejí, že si nedovedli do té doby představit, co vyžaduje práce v zamědělství. Noví obyvatelé Bělé i okolních vesnic začali vést, hlavně po roce 1947, intenzivní (oproti dnešku) společenský život. Odehrávaly se taneční zábavy, plesy, dožínky, poutě, posvícení, pořádaly se besedy, hrálo se i divadlo a ze sportu pak volejbal. Dodržovaly se různé zvyky a obyčeje, pracovala hasičská a myslivecká sdružení – bohužel jen ta vydržela.

Jednou z nejvýznamnějších událostí bylo otevření české školy. Dne 27. listopadu 1945 bylo zahájeno vyučování. Bylo zapsáno 20 dětí do pěti tříd.Tento stav se přibližně udržoval až do poloviny 60. let, kdy začíná počet zapsaných dětí klesat. V roce 1968 pro malý počet žáků byla škola uzavřena. V obci byla dokonce několik let i mateřská školka a zájmové kroužky, například kroužek zdravotní, který vedla paní Jarmila Dytrtová.

Další významnou událostí v roce 1947 bylo postupné zavádění autobusového spojení do Rychnova, zahájení kolektivizace v roce 1950. Vzniklo JZD, které nahradilo soukromé hospodaření.
V roce 1962 Bylo JZD nahrazeno ČSSS (státní statek) Kostelec nad Orlicí. Po roce 1989 se otevřel prostor pro soukromé podnikání, státní statek se přetransformoval roku 1993 v akciovou společnost Horal Hláska.
V roce 1963 byly v obci postaveny tři bytovky, v kterých našly nový domov zejména mladí lidé, kteří přišli do pohraničí jako druhá, nebo až třetí vlna osídlení.

Byla a je zde velká migrace obyvatel, neboť kromě zamědělství tady nejsou žádné pracovní příležitosti. Jediná pracovní příležitost byla sezonní práce v lese pro muže, pro ženy v létech 1946 až 1961 Tírny lnu, později pod názvem Technolen. Ten byl v roce 1994 vystřídán soukromou firmou – Výroba konfekce Hláska. Zajímavou pracovní příležitostí na začátku padesátých let byl geologický průzkum týkající se předpokládané těžby zlata na Popelově u řeky Zdobnice. V současnosti největší zaměstnanost poskytuje automobilka Škoda v Kvasinách a FAB Rychnov nad Kněžnou.

Nyní se pozastavíme u porovnání, jak to v Bělé vypadá, pokud jde o počty stavení a obyvatel nyní a dříve. V současné době je v Bělé 16 stavení trvale obydleno, včetně bývalé školy a tří bytovek s 86 trvale bydlícími, 30 rekreačních chalup, několik chat a obytných buněk. Pro zajímavost: v roce 1791 měla Bělá 94 domy s 550 obyvateli. V roce 1843 to bylo 8O budov a 484 obyvatelé, v roce 1869 87 budov a 522 obyvatelé, roku 1880 91 budov a dokonce 544 obyvatelé.V dalších letech až do konce 2. světové války počet osob v obci zůstával přibližně stejný. Ale ještě jedna zajímavost pro srovnání: Bělá byla ihned za Liberkem v počtu obyvatel. Například roku 1843 bylo v Liberku 82 budovy a 496 obyvatel, v Bělé již zmíněných 80 budov a 484 obyvatelé.

Co zde v katastru Bělé je zajímavého?
Na východ od Bělé se rozkládá malebné údolí Popelovský důl, kterým protéká řeka Zdobnice. Celá obec je obklopena hustými lesy. Mezi lesy Ve rzi a Ochoz se rozkládá malé údolíčko Ráj, v kterém se zachovaly zbytky hráze rybníka, ale jeho existenci si už nikdo nepamatuje. Obcí se vine malý Bělský potok. Obec má poměrně vysokou polohu. Nevyšší místo v katastru obce je Zobina - dříve Sobina - 640 metrů nad mořem, střed obce – kostel _ má nadmořskou výšku 536 m. Jsou zde zachovány roubené chalupy z druhé poloviny 18. a 19. století, zvláště číslo popisné 7, jde o selský grunt, který má štít obytného stavení zdobený řezbou. Je to dům pana Kovaříka – bývalí Langrovi. U čísla popisného 71 jde o zdobený štít z roku 1864 – nyní Šmikovi.

Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého s dřevěnou zvoničkou. Původně to byla kaple, existující již roku 1691. V roce 1734 se přikročilo k přístavbě větší kaple, ze staré se stala sakristie. Bylo to na podnět Franze Biedermanna, rodáka z Bělé, který byl později komorníkem kardinála v Salzbruku. Věnoval na ní své dědictví. S výsledkem nebyl údajně spokojen, investici s finanční podporou ostatních zopakoval a kaple byla rozšířena na kostel. Další rozšíření následovalo v roce 1771. Farnost patřila v létech 1735 až 1771 k Nebeské Rybné, v dalším obdabí 1771 až 1853 k Liberku. Samostatná bělská farnost s farou byla ustavena v roce 1853. Kostel je kamenný, barokní a jednolodní. Dva zvony pocházejí z let 1731 a 1783. Z původního zařízení z 18. a 19. století mnoho nezůstalo. Vedle kostela stojí dřevěná zvonice a kamenný kříž, původně dřevěný. Nechal ho postavit Josef Schroefel, chalupník z čísla popisného 53.

V poslední době je kostel již asi 5 let bez bohoslužeb, neboť děkanství v Rychnově nemá zájem o jeho udržování. Věřících je prý málo a na opravy nejsou peníze. V obci je i malá kaplička a velké množství křížů, polních kapliček, božích muk, soch svatých, svatých obrázků, převážně silně poničených až úplně zničených.

Z dalších budov, které měly význam pro bělské obyvatele, je bývalá škola. Byla zřízena v roce 1764. Učilo se v selském stavení, číslo popisné 42. Pro školní účely byl později přestavěn domek číslo popisné 64. Novou školní budovu vystavěli v roce 1788. Sloužila žákům z Bělé, Ochoze, Popelova a Sobiny. Byla to německá škola a až do roku 1936 – 37 měla dvě až tři třídy. Bývalá škola v současné podobě byla vystavěna až v roce 1880. Počet dětí v obci vzrostl až na 127. Veškeré další údaje z následujícího období, kdy se Bělá stala součástí Sudet pod německou správou, nemáme k dispozici. Až v roce 1945, jak jsme již uvedli, byla otevřena česká škola, v níž se učily děti v 1. až 5. třídě

Z osobností Bělé je známý František Schmoranz, architekt a restaurátor a jeho tři synové. František Schmoranz se narodil 28. prosince 1814 v Bělé. Jeho otec Josef Schmoranz byl zahradníkem, jeho matka Alžběta pocházela z rodiny bělského chalupníka Františka Blumela. Základní vzdělání získal František ve svém rodišti. Pracoval v zahraničí. V roce 1837 se vrátil do Čech a jeho domovem se staly opět východní Čechy, Slatiňany, kde také roku 1902 zemřel. Všichni tři synové ovlivňovali kulturní život v Čechách. Dva byli architekty, jeden z nich byl ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, druhý profesorem na téže škole, později ředitelem Národního divadla v létech 1900 až 1922. Třetí syn byl malířem.

Turistickou zajímavostí na rozhraní obce je překrásná scenérie soutoku Zdobnice a Říčky s Plačtivou skálou, která je opředena různými pověstmi. Jistě si každý z Vás našel, nebo najde své oblíbené místo, ať už se týká pěší turistiky, lyžování, či posezení na skále nad řekou.

Vážení přátelé!

Chtěli jsme Vás – některé letmo seznámit s historií našeho kraje a našeho současného domova, jiným ji jen připomenout. Možná, že i někteří z Vás, kteří sem zatím jezdíte za rereací, letní nebo zimní turistikou se tady jednou usadíte natrvalo.
Neboť rozmanitost přírodních krás, soulad krás a koloritu, vytvářejí harmonický krajinný ráz, který uvázne nadlouho v paměti.